<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout, zvláště v těchto květnových dnech, kdy se připomíná konec 2.světové války, jestli jsme také někomu válku vyhlásili, zda jsme s někým byli ve válce ve 20. nebo 21. století.

„Je to zajímavá otázka – my jsme válku nevyhlašovali, na rozdíl od třeba samostatného Slovenského štátu, který pokud se nemýlím by mohl být při výkladu kontinuity slovenské samostatnosti stále ještě ve válečném stavu se Spojenci nejenom v Evropě a v zámoří, ale i v Rusku. My jsme neměli moc příležitostí, tu první válku za nás vyhlásil František Josef I. svým slavným memorandem Mým národům a ultimátem Srbskému království.

Legie vznikající pod dozorem válčících mocností – těm se dostalo určitého uznání a posvěcení jako vojenským útvarům dobrovolníků, ale samostatný stát nereprezentovaly, a také za druhé světové války to dlouho trvalo, protože 15. březen 1939 nebyl nikdy uznán jako zahájení 2. světové války v Evropě. Teprve až po přepadení Polska se tak tomu stalo. Takže si Československo nebo zbytek Československa musel vydobýt uznání Spojenců, aby mohl být přizván k jednáním po skončení války jako tichý společník k Postupimské konferenci a k jednáním o předpokládané mírové smlouvě, která zase ovšem nikdy nebyla uzavřena. Za války proto neměli příslušníci vojenských jednotek Čechů a Slováků na všech stranách fronty postavení válečných zajatců“, říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro .

„Hned po skončení 2.světové války jsme vlastně vstoupili do války slovy Winstona Churchilla, který propagoval pokračování útoku proti Sovětskému svazu, protože se obával, že Rudá armáda může dosáhnout až francouzských hranic okolo kanálu La Manche. To ale již nebyl předsedou britské vlády a přednášel své nápady na různých shromážděních, která neměla povahu politických jednáni. Zároveň ale díky vzájemné rivalitě hlavních vítězných mocnosti a zejména Sovětského svazu a Spojených států pomohl vyhlásit takzvanou studenou válku, o které si mnozí čeští politici a historici mysleli, například Jiří Gruša, bývalý ministr České vlády a vyslanec v Německu, a bohužel už dnes nebohý, že všechny ty tři války – první, druhá, studená – byly jediným konfliktem. A kdyby Gruša ještě žil, tak by mohl připojit ještě válku, která probíhá dnes na Ukrajině jako další pokračování nebo další dějství Velké války 20. a 21. století," pokračuje Zdeněk Zbořil.

„Problém je, že my si dnes myslíme, a nebo to říkáme slovy svého premiéra, že jsme ve válce a málo si uvědomujeme, že tomu tak dokonce může být. A jenom o tom tak velmi povrchně žertujeme. Dodáváme zbraně za jistě pro nás výhodných podmínek, ale po vyhlášení vojenského velení Ruské armády, že bude konvoje se zbraněmi považovat za nepřátelský akt ovlivňující válku na Ukrajině, a že bude zacházet s těmi, kdo organizují a dodávají tyto zásilky zbraní bude zacházet jako s nepřáteli je to nevyhlášená válka.

Zajímalo by mě, zda by ti nejvýznamnější členové české vlády, současné české vlády, a také pan prezident jako vrchní velitel České armády, už alespoň na svých tajných poradách o tomto vyhlášení války uvažují nebo se o něm baví a zda si umějí představit jak tato válka skončí,“ končí rozhovor Zdeněk Zbořil.